Kočka na stromě

Je to vcelku banální příběh. Ale nějak se o něj chci podělit.

Před domem je park. V něm stromy. A na jednom z nich se, v úrovni druhého patra, usadila kočka. Majitel neznámý, letáky „hledám kočku“ po okolí nikde, nicméně zvíře vypadalo na domácí, dobře živené.

První noc, než jsem ji objevili, si soused stěžoval na nějaký řev pod okny. Ráno kočku objevil s tím, že je určitě mrtvá.

Já se to dozvěděl k večeru. Vzal jsem baterku a vzhůru na lov. Potvora chlupatá tam seděla, natočila hlavu do světla a rozhodně se mrtvě netvářila. Takže co ? Venku pět nad nulou, v noci méně, chystá se na druhou noc, to úplně dobře nevypadá.

Miska se zřádlem pod stromem nedopadla, kolemjdoucí soused přidal moudrou radu, že ony občas nahoru vyletou, ale už nemohou dolů.

Na strom se hnát nebudu – jednak je prví větev výše, než mám žebřík, jednak netuším, co si kočka počne, až se dostanu na dosah, balancující po tenkých větvích.

Beru telefon a volám Městapo – tohle je snad v jejich kompetenci, ne ?

Hlásím co se děje, kde se to děje...“Zkoušel jste nějaký útulek? Ne ? Tak já vás přepojím“.

V útulku jsou milí a vstřícní, problém je jinde. „Jak vysoko je ? Aha... no, my žebřík nemáme. Zkuste zavolat hasičům“.

Hm.

Hasiči: „No jo, vona třeba sleze. Jo, skoro vždycky slezou, jen co vytáhneme žebřík. Aha, a vy nejste majitel ? No, tak to nemůžeme. To musí přijet Městská a ti si nás musí vyžádat“.

Hm.

Znovu Městská.

Líčím jim kolečko, co mám za sebou, dávám telefon, číslo nejbližší lampy a ať se mi ozvou, až tu budou – kočka nahoře není moc vidět.

Hodina, dvě... nic. Občas se dívám oknem, telefon také mlčí.

Po dvou hodinách, dávno po setmění, se jdu podívat na strom. Překvapení se nekoná, kočka je tam stále.

Poněkud rozladěn volám znovu 156, že chci být informován, jak se mé poslední oznámení řešilo.

„No, teď se měnily směny, to já tady nemám. Ale kolegové říkali, že tam byli a řešili to“.

„Nevím, jak to řešili, ale kočka je pořád na stromě. Dokonce se vylezla výš“.

„Aha, tak já to tu znovu zadám“. Dávám znovu popis co kde a jak.

Po půl hodině telefonát, že měšťáci stojí před domem. Jdu ven, ale oni už mezitím kočku vypátrali. „No jo, ta sleze...“

„Ne, je tu už druhý večer“.

„Ale to bysme museli volat hasiče“

Informuji je o kolečku MP – útulek – hasiči – MP.

„A to sem bude muset ještě přijet někdo z útulku. Mám tam zavolat?!“

Prokrista, kdo už ?

Mezi tím jeden z přítomných měšťáků vtipkuje „Viděl jste policejní akademii?“ Na jednu stranu chápu, na druhou stranu mi tu zcela neprofesionálně říká, že by bylo jednodušší tu kočku odprásknout!

Převládá názor, že kdo nic nedělá, nic nezkazí a kočka určitě sleze. A že „když tu bude ještě zítra, tak budeme muset něco podniknout“.

S tím městapo chce opustit scénu, ještě chvíli je prudím, že by to fakt měli nějak vyřešit. Chvíli někam telefonují a odcházejí.

O něco později vidím z okna cizí ženu, jak si svítí na strom. Jdu se poptat a hle – je z odchytového centra. Společně nadáváme, jak je ta potvora na stromě vysoko a že se tam nedá dostat.

Následně se objevují znovu měšťáci a po chvíli – konečně - hasiči se žebříkem.

Obhlédnou situaci, vezmou obyčejný rozkládací žebřík a jdou ke stromu. Odtud je možné události vykládat dvěma způsoby.

Ten lepší: žebřík zachytil o větve a při pokusu ho postrčit vyděsil kočku.

Ta horší: nejjednodušší cesta je shodit kočku žebříkem.

Dál už je to jasné.

Následně kočka proletěla skrz křoví (díky němuž asi nevznikla kočičí mrtvola) a zmizela ve tmě. Všichni se poplácali po ramenou a odešli.

Happy end ?

Kočka někam zmizela. Odchyt se nepovedl. Jestli se setká se svým majitelem je ve hvězdách.

Zůstala hořká pachuť – jak nikdo nechce nic vyřešit, ono to vyhnije, ono samo, co bych se já angažoval. Kdybych si nedal kolo pěti telefonátů kvůli cizí kočce, tak je tam na stromě doteď .

A to, že ji hasiči tím žebříkem prostě shodili se jeví jako čím dál tím víc pravděpodobnější.

Pokud můžete, tak zkuste pár dílů http://www.csfd.cz/film/288907-veterinarni-policie-houston/ a je nejhorší sledovat, že to někde jde.